Chovatelská stanice Jafa Re-Ro

Tak nám do rodinky přišel další přírůstek a všechny byla zvědaví. Vždycky musí zkontrolovat jestli je malá v pořádku. Hrozně se těší , hlídají ji a nejlépe když mohou být v co nejtěsnější blízkosti. To jsme všichni spokojení a víme že se nikomu nic nestane. Uběhla opět nějaká doba a už nám bude rok-rok první. Dosta jsem dort a podívala se na něj a pak plác, olízat ruku a moc mi chutnal. Svíčička svítila ale nesfoukla jsem jí jen se dívala jak se snaží máma, táta, babi a děda. Foukli a povedlo se. Příště se i mě to povede. Miminko nám trochu povyrostlo a je mezi našimi psy doma. Nebojí se naprost ničeho, každý je kamarád a tak mám trochu strach aby se jednou nespálila. (Vždytˇkaždý má jinou povahu a taky trochu jinak vychovávaný)

   Tak mám smutnou zprávu dne 22.3.11 nás opustila naše bílá čivavka Chanelka. 1.4.11 by jí bylo 11let. Přišlo to tak náhle, nečekali jsme to. Byl krásný den, svítilo sluníčko ale jí se špatně dýchalo a tak jsme odjeli k veterináři. Že měla špatné srdíčko jsme věděli, brala prášky. Zrentgenoval jí, přidal prášky i na odvodnění, nepomohlo to a večer nám usnula navždy. Malá Natalka jí hladila po bílém kožíšku, ona držela a oběma to dělalo dobře. Fanča maminka Chanelky je smutná a hledá jí, čeká kdy vyběhne s ní na procházku a půjdou vyštěkat sousedovic psy a nikde nikdo. Odnesu jí na konec zahrady ona sejde dolů jde na místo a čeká. Snad nám jarní procházky pomůžou trochu zapomenout. 

Fanynka byla moc smutná oni to holky vůbec těžko nesly tu ztrátu Chanelky. S Fanynkou to vypadalo zle začalo vypovídat srdíčko a ledviny a tak dostala nové prášky a kapičky tak se snad dá do pořádku, moc bychom si to přáli. Kapičky Fanynce skutečně zabraly a tak jsme odjeli do Chorvatska. Dovolená se nám vydařila, užili jsme si sluníčka i vody a také pár výletů zkrátka dovolená jak má být. Když jsme se vrátili Fanynka se radovala jako za mlada a stále nás pronásledovala krok za krokem. Se všema jsme odjeli na Šumavu ale změnilo se počasí pršelo a docela i zima. A také Fanynka se změnila. Byla smutná, přestala žrát a to nevěstilo nic dobrého. Navštívili jsme veterináře a krevní zkouška (horko těžko jsme nacedili pár kapek) ukázala že ledviny úplně vypověděly službu a tak ostatní by bylo jen trápení. Tak jsme o tu naši bábinku přišli. Horší však je že Ketynka (vnučka polidsku) je smutná a mám o ní velký strach. Chodí na místo kde lehávala Fanynka, neběhá za ostatníma sousedovic holkama a vyhledává jen klid. Snažíme se chodit na procházky aby zapoměla. Všechno jsem vyprala a schovala a jen doufám že to nebude trvat příliš dlouho. Plánujeme jí štěňátka aby nebyla sama a přirozene že si necháme jenže to bude za 1/2 roku protože dohárala a tak nezbývá než počkat.Takže z celé té smečky nám zbyli jen ty 3černý. Rozhodli jsme se v tom smutném rozpoložení že i Emě(kníračce) necháme štěňátko-holčičku. Tak vybíráme tatínka a uvidíme jak to dopadne.

Takže Ema přeci jen spustila a tatínek je vybrán a zbývá už jen přání aby vše dobře dopadlo. Ketynka je na tom také lépe. S Emou si hraje a honí se po zahradě běhají, skáčí radost se na ně dívat. Tak snad se vše v dobré obrátí. Neobrátilo a smůla nás provázela dál.