Pokča
Pokča je po operaci (těžká artroza a rozdrcený meniskus). Není ve své kůži a kdo by taky byl. Narkozu nesnášela moc dobře a noha jí bolela prášky na bolest a ATB to všechno na ní bylo jaksi moc. Hlavně se nepostaví na nohy a ona by tak strašně moc chtěla se rozběhnout po zahradě všechno zrevidovat a vyštěkat. Netypické pro tibetskou dogu ale ona prostě taková je. Reni taky neví co se děje, proč k Pokča nemůže tak jako dřív když si k ní chodila lehat do klína (náhrada maminky když nebyly naše ruce). A proč má tu podivnou věc na hlavě? Tak teď je 3 týdny po operaci a nic moc. Krunýř už nemá ale na nohu stále nedošlapuje. Děláme co můžeme -koupili jsme vitaminy rehabilitujeme, vyčůrat a zase přivázat aby nelítala. Pokča už ani neprotestuje jen když se jdeme venčit tak by chtěla všechno honem honem a ono to vskutku nejde. Pevně doufám že se to zlepší ale je to nadlouho určitě celé prázdniny. Uvidíme co řekne MVDr v Brně na kontrole. Dr. neřekl nic moc jen se podivil že to opravdu nejde. Je konec prázdnin a Pokča je na tom hůř než před operací. Na nohu již došlapuje o něco lépe ale vstávat na čtyři je horší.Když jí pomůžeme tak se po zahradě již projde sama (nebo rozběhne ale to potom upadne protože chce rychleji než může) a pomalu se vyčůrá a zase jde zpět. Připadá mi někdy odevzdaná osudu. Je to lepší v tom že má trochu zájem o svět a hlídá. Nový pan dr. jí odebral vodu z kolene (to jsme koukali co toho bylo), krev a opět jiná ATB (revma nemá) ale sníženou funkci štítné žlázy. Takže nové tbl. a taky homeopatika. Prý to bude dlouhodobé ale opravdu se zlepšila. Doufáme že to tedy do zimy nějak zvládneme.
Tak uběhlo pár měsíců a Pokynka má zájem o dění kolem nás. Stále je na homeopatikách a pro štítnici a zvykla si. Chce běhat tak jako před operací ale nejde to. Nohy jí neposlouchají ale když jde pomalu tak se na čtyři postaví a jde. Musí však pomalu a i my si začínáme zvykat že to nebude jako dřív. Na výlety už to nebude už jen ta zahrada. Jí to však nevadí všechno ohlídá a vyštěká. Nevím co však udělá zima a mráz. Ušila jsem jí deku na záda aby jí to aspoň trochu zahřálo jako nás kabát a uvidíme. Zřejmě jí ta vyhozená plotýnka tlačí na nervy pro zadní nohy a střeva. Takže i to musíme ohlídat. Zimu přečkala v pohodě (no v pohodě). Když jedeme nakoupit nebo mimo dům dostane texasky jako kovbojové aby si ty zadní nohy nerozedřela jak leze po zahradě. Bohužel nohy se dohromady nedaly jak jsem již popsala v roce 14 ale my i ona si zvykli jen je to pro nás náročnější.