Renie-24.11.2011
Je to malý ďáblík který nás nenechá chvíli v klidu. Stále potřebuje něco dělat (hrát si) . A tak po poslední injekci má slíbený cvičák aby uměla všechnoto co máma. Stále na Emičku vzpomínáme jaké by to bylo kdyby tu byla. No nedá se nic dělat-čas nás smíří s tím že je Reny sama a my jí nahrazujeme to oč přišla. Také jsme se byli podívat na Reye má se opravdu k světu, už je větší a nejradši chodí do parku kde má velké kamarády a vůbec se jich nebojí. Stejně jako Reny nechce být sám a tak to vypadá tak že musí všude s páníčkem i když jdou vyhodit třeba je smetí do popelnice. Naši malou máme všude v patách za sebou a stále dobře naladěnou. Sotva ráno oči otevřeme už na nás mává s uzlem nebo malým medvídkem a házej já ti ho budu nosit. Všechno prošmejdí nic jí není svatý ani naše paty. Je jaro a tak nás čekají dlouhé procházky kromě práce na zahrádce i výlety. A když je hodně unavená jde se přitulit k Pokynce která jí přijme a nechá si od ní líbit úplně všechno. Reny se lehne přes přední packy nebo se jí stočí na ocase a spokojeně usne. Vlastně jí nahrazuje mámu. To že jí máme věčně za s sebou jí vlastně zůstalo. Jsou už jí 3 roky ale motá se stále kolem nás. Je to víc člověk než pes. Pořídili jsme kamarádku Inu aby se měla s kým honit když Pokča nemůže.To je zase v jiné části.